Eugenie Trützschler-Fügnerová:
"Pro pochopení politických vztahů mezi národy je třeba nejprve třeba pochopit osudy lidí, kteří stojí za jednotlivými historickými událostmi."
Eugenie Trützschler von Falkenstein, rozená Fügnerová, je německá politoložka, historička a spisovatelka českého původu. Věnuje se česko-německým vztahům, problematice střední Evropy, politické kultuře a roli regionů ve sjednocené Evropě.
Narodila se v Praze v roce 1950. Její otec, bývalý diplomat, pracoval za komunistů jako pomocný dělník v továrně, matka, promovaná historička, se také nemohla věnovat svému povolání a živila se jako domácí dělnice pletením.
O svém dětství a mládí v Praze říká: "Pokud vzpomínám, co na mě mělo největší vliv, bylo to několik věcí. Pro mého otce to byla katastrofa, že se mu narodila dcera, vždycky si přál syna. Byla jsem poslední z klatovské větve Fügnerů, proto jsem jako dítě musela nosit krátké kalhoty a na hraní jsem měla jen autíčka. Bydleli jsme v malém bytě v šestém patře, já spala vždy jen na rozkládací posteli. Moje babička, matka mého otce, byla dcerou generála Jana Durdy z Jaroměřic na d Rokytnou. Pokud to bylo možné, raději jsem pobývala u ní a ne doma, protože babička se mě snažila všemu důležitému naučit.
V dětství jsem měla kamarádku Hanku Arie. Naši otcové pracovali společně v továrně a pouze na noční služby. Jelikož v našem dvoupokojovém bytě byla v každém pokoji jedna postel, tak u nás přes den spali a já jsem trávila celé dny vedle v domě u Ariů,
S Hankou jsme se chtěly stát tanečnicemi na laně, proto jsme pilně cvičily v jejich kuchyni. V polovině šedesátých let se Hanka
s rodiči odstěhovala do Izraele a tím náš sen o kariéře tanečnic na laně skončil. Já jsem ale cvičila dál, stejně jako jsem od pěti let chodila do baletu, který mě naučil disciplíně.
Po týdenní dovolené v Mnichově v lednu 1967 matka požádala o politický azyl. Moje představa, že se rovnou vrátím zpět do školy, byla naivní: neměla jsem peníze ani vhodné vzdělání. Nejprve jsem asi půl roku hlídala děti, potom jsem byla přijata na zdravotní školu. Poté jsem opět nastoupila do školy, abych se naučila jazyk a mohla maturovat z matematiky a fyziky.
Když se mi narodila dcera, absolvovala jsem díky stipendiu pedagogickou fakultu a po čtyřech semestrech se stala bavorskou učitelkou. Když jsem se podruhé vdala a narodilo se mi druhé dítě, pokračovala jsem ve studiu. Pravděpodobně proto, že jsem ještě stále měla trauma z Prahy, kde by mi nikdy studovat nedovolili.
Pro Češku v Německu jsou téměř automaticky středem zájmu a tedy i výzkumu německo-české vztahy, nebo obecněji vztahy mezi národy. Poté co jsem získala diplom z politické vědy a doktorát z historie v tomto oboru, cítila jsem potřebu dozvědět se více
o jiných národech. Po druhé pedagogické zkoušce jsem čtyři roky působila jako učitelka na řeckém lyceu v Mnichově, poté jsem absolvovala další vzdělávání turečtiny a pět let pak učila turecké studenty na střední škole.
Po roce 1989 jsem se mohla vrátit do Československa a do Prahy a také tam se aktivně věnovat mezinárodním vztahům
a podporovat německo-české porozumění. Podle mého názoru je pro pochopení politických vztahů nutné nejdříve pochopit osudy lidí, kteří stojí za jednotlivými historickými událostmi. Začala jsem o těchto osudech psát v příbězích a románech. Už dlouho se neomezují pouze na Čechy nebo na bývalou monarchii. Píšu také o svých zkušenostech ve východoněmecké administrativě, v níž jsem pracovala od roku 1992."
Více o autorce a její tvorbě na:
Eugenie Trützschler – Wikipedia
Aktuelles | Eugenie Trützschler, (eugenie-truetzschler.de)
Eugenie Trützschler-Fügnerová (lidovky.cz)
www.trueringer-literaturrat.de
www.deutsch.radio.cz: Man hat uns unsere Identität genommen… Radio Prag
www.ddr-geschichte-vermitteln.de
Knihy Eugenie Trützschler, dole publikace a sborníky, do nichž přispěla svými texty.
Z rodinného alba
Na školní fotografii Eugenie
v první řadě, čtvrtá zprava
V baletní škole V Mnichově, 1967 Během studia zdravotní školy
S dcerou Udílení Medaile Jana Masaryka, 2017
S vnučkou na projížďce
Volný čas věnuje Eugenie svým koníkům Skwisa (23) a Ofengru (22) na projížďkách v okolí městečka Tiefengruben u Výmaru.
Eugenie Trützschler: Jogurt ve studené válce /povídka/