jehož členy byli i Josef Škvorecký nebo Milan Kundera, jak o tom svědčí jejich v archivu dochované žádosti o přijetí do této organizace. "Za přelomové pro českou prózu šedesátých let lze pokládat roky 1963-64. Vyšla tehdy série próz, které zásadním způsobem proměnily obraz české literatury do konce desetiletí. Kumulace pozoruhodných děl byla jen zčásti výsledkem vnitřního pohybu uvnitř prózy samé, ale daleko víc souvisela s politickým uvolněním, které v danou chvíli umožnilo publikovat i texty, jejichž geneze mnohdy započala již v hloubi padesátých let...", píše Vladimír Křivánek v knize Svědomí slova - Český PEN klub v proměnách doby v kapitole Poválečný PEN.
Josef Škvorecký, spisovatel, překladatel a zakladatel exilového nakladatelství '68 Publishers v Torontu zůstal členem PEN klubu až do své smrti v roce 2012.
Kdy a proč opustil PEN klub Milan Kundera, nevíme. V roce 1975 odjel přednášet do Francie a posléze zde zůstal natrvalo. V roce 1992 jej vyzval tehdejší prezident Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Stránský k obnovení členství v naší organizaci i proto, že jsme byli už vybraným pořadatelem 61. Světového kongresu a Kunderovo jméno by bývalo bylo úžasnou vizitkou.
"Odpověděl mi, že děkuje, ale nechce, jelikož má s organizacemi špatné zkušenosti. Neudržel jsem se a jen za sebe jsem mu napsal, že to chápu, že obzvlášť s jednou má zkušenosti velmi špatné," napsal Jiří Stránský v glose pro Český rozhlas Plus 15. listopad 2018 viz https://plus.rozhlas.cz/jiri-stransky-jak-a-proc-si-babis-s-kunderou-padli-do-oka-7679226
