Jiří P. Kříž: FICO KÁRÁ FIALU a JASNÁ ZPRÁVA PETRA PAVLA
- Dana Mojzisova
- 31. 10. 2024
- Minut čtení: 4
Zaujala mě a ke komentáři vyprovokovala stať kolegy Ivana Vilčeka na Novinkách na téma, jak Robert Fico klne Petru Fialovi za to, že dohodu Andreje Babiše se slovenským ministrem vnitra Matúšem Šutaj Eštokem označil český premiér za handl:
Uklidnil mne pak až nikoli jen sváteční projev českého prezidenta Petra Pavla.
A když už jsem se rozepsal, možná vám kousek názoru na oba dva ty státnické akty přijde v posvátečním půstu vhod. Jiným spíš ne, jak je mým zvykem: Hned úvodní, Novinkami ve druhém odstavci textu Ivana Vilčeka
Fico využil vzniku Československa ke kritice českého premiéra citovaný výrok nácky uznávajícího, věčně zuřivého a přisprostlého, v podstatě ale jen vyjukaného brepty v roli předsedy obnovované mafiánské slovenské vlády, je nonsens. Techtle mechtle potrefeného slovenského politika s jiným slovenským týpkem, nikoli kariérním, nýbrž kariéristickým komunistou a estébákem Burešem, jednou již v roli škrholovitého českého premiéra, a podruhé o tutéž funkci usilujícího, byť po nezapomenutelném neúspěchu jeho trapného dobývání postu prezidentského, se úspěšně rozvíjejí. Kritika jejich ruka ruku myje českým premiérem Fialou v žádném případě není pouze "neoprávněným zasahováním do slovenských suverénních záležitostí", jak tvrdí Fico.
Dodávám, že patřím k občanům, kterým nejsou blízké dokonce ani Babišovy obtíže s češtinou; ať gramatické, lexikální nebo stylistické. Babiše stále neopouštějí, a jeho zaměstnancům se již dokonce podařilo šéfa přesvědčit, aby aspoň na rozhovory v České televizi nechodil. Co na tom, že nepřekonatelná jazyková bariéra nevadí jeho nevzdělaným nebo o stejně nečistou kariéru usilujícím voličům, a že jsou k nim bohužel lhostejní také obyčejní občané. Ovcím se podobající.
To chválabohu nic nemění na faktu, že kabinetní, přesněji zákulisní dohoda mezi slovenským ministrem vnitra Eštokem a navrhovatelem smíru Babišem konstatuje, že Babiš byl jako agent StB s krycím jménem Bureš v registračních protokolech s číslem 25085 evidován neoprávněně, a že vědomě s StB nespolupracoval. To všechno je jen nepravdivou, i když právníky snaživě podle moskevských receptů ucmochtanou soljankou chuti nakysle šťovíkové šči.
Nikdy se nedovíme, kolik a co taková polévka stojí, a může nám to být jedno. Nicméně pravdou zůstává, že žádná ze smluvních stran v předstírané opravdovosti nevinné naivity nevzala na vědomí stanovisko Ústavu pamäti národa, který i po té nakonec ještě ke všemu zkyslé dohodě nadále trvá na tom, že oprávněnost evidence Babiše jako tajného spolupracovníka StB dokazují dokumenty, jež v archivech na sebe obsahově a chronologicky navazují. Na těchto známých a publikovaných faktech ani dohoda mezi majitelem ANO a slovenským ministrem vnitra nic nemění. Je tedy oprávněné považovat ji za handl, což konstatoval český premiér Fiala, hájící pro změnu výsostné ČESKÉ záležitosti.
Babiš-Eštok Deal není tedy opravdu ničím jiným než jen a pouze obyčejným handlem mezi dvěma individui (jistě i s vědomím zase jen ochotnicky zpruzeného Fica), pohybujícími se daleko za hranou odborné interpretace známých, a dosud jen touto „dohodou“ zpochybněných faktů. Tím spíše se tedy ocitá mimo hranice lidské slušnosti. Směřuje pochopitelně k naplnění rozkladné ideologie orbánovského protievropského uskupení Patriotů, paradoxně demokraticky živených z rozpočtu Evropské unie. Z člověčího pohledu, a tedy poněkud zjednodušeně - směřujících od evropkého řádu k neřádu. Svým voličům Babiš, Fico nebo Eštok předkládají k uvěření další verbální nesmysl. Tvrdí totiž suverénně, jak to umí jen oni, že handl není handl, protože sory jako – důkazy, ale jen prý, nejsou k mání. A ještě drze okřikují kohokoli, kdo říká něco jiného. A jejich troubové, nevědouce nic, jim to věří.
***
Téhož dne, kdy Fico peskoval Fialu, že se mu excesívně montuje do jeho suverénního ničení demokratických institucí, do autoritářského způsobu vládnutí a do dalších smutných řešení po puti Putina a Orbána na Slovensku, tedy ve výroční den vzniku Československa, jež Ficovi nechvalní předchůdci už dvakrát rozbili, pronesl český prezident při předávání státních vyznamenání (zase neocenil žádné pochybné kamarádíčky; Petr Pavel takové na rozdíl od taty Klause, bonmota Zemana, a nedej pánbů jednou třeba i burana Babiše) projev, který trapné Slováky (Babiše, Fica, Eštoka i s jejich humpoláckým argotem) odsouvá do podsklepí, kam patří. Byl to konečně zase jednou projev nejen politika a státníka, nýbrž především proslov občana, "hominis sapientis", k němuž se Fico ani Babiš nikdy nedovyvinuli.
Pravda, ne že by ten Pavlův projev nebyl proti srsti také mnoha politikům, ministrům, jejich sekretariátům, kancelářím, žurnalistům i voličům českým. Však už se hned v úterý mnozí notoričtí zpochybňovači ozvali…
A tak připomínám, že to není tak dávno, kdy ti naši čadští pravicoví politikové (přečasto předtím působivší v normalizační Jakešově KSČ) ještě docela nedávno rádi označovali Putinův nastupující cárský (to slovo vymyslel Karel Havlíček Borovský) způsob vládnutí a dobývání světa za řízenou demokracii. A začali sami přemýšlet. Nejprve populisticky, posléze se trápí autoritářským sněním, odkud je už jen krůček k nastolení nové totality, třeba ve jménu konzervativních hodnot. Jejími prvními projevy mohou být lpění na tradiční rodině, upírání práv na osobní volbu, byť menšinového spolužití, bezvýhradně zrovnoprávněného s většinovým (tradičním), dále mhouření očí před násilím nejenom na ženách, proto tvrdolínské odmítání istanbulské úmluvy, zjednodušení Green Dealu na nadávku s převahou vědomí, že tu dohodu, kterou Čechy straší populisté a milovníci jednoduchých řešení, u nás ještě takřka nikdo nečetl, líčení úděsného přívalu muslimských migrantů hrnoucích se ausgerechnet na Česko (v Polsku pro změnu tvrdí, že na Polsko, a v Maďarsku, že na Maďarsko), které u nás (v Polsku nebo Maďarsku) na rozdíl od civilizované Evropy nebo Ameriky ještě nikdo neviděl, dštění pekelného ohně nenávisti proti neziskovkám, a obecně proti hominibus sapientibus (lidem rozumným).
Prezident Petr Pavel výběrem osobností hodných ocenění, a také zmíněným kultivovaným projevem, který už někdo přede mnou označil za konečně zase jednou havlovský, vlepil políček všem, kteří étos listopadového převratu roku 1989 proměnili ve výnosnou živnost, příležitost k zbohatnutí namísto těch, kteří už zbohatli za Husákova režimu, a už pětatřicet let je uspokojují jen kmotrovské kejkle, lobbistické hrátky, duchaprázdné žvanění a potyčky v parlamentu, kamarádíčkovské obsazování výnosných postů poslušnými, odborností nezatíženými spolustranickými trubci… Masarykovo heslo: Nebát se a nekrást! proměnili na Bratrstvy Kočičích pracek jištěnou a iniciativně naplňovanou výzvu Nebát se si nakrást!, zapomínajíce na krásné, starodávně znějící a skoro již zapomenuté slovíčko: POSPOLITOST.
Nebude lehké poztrácenou důvěru občanů znovu získat, proto by měla unavenou politickou garnituru raději vystřídat uskupení nová: odvážnější, méně kořistná, evropštější.
Co takhle začít třeba změnou bezcenné vlastenecké koruny na světové platidlo euro?!
Á pozor, to je přece šťourání proutkem do pivem obluzeného sršního hnízda.
Už slyším ten vzteklý kvikot.
Bžodajó a bžodajó, až člověka uščipajó, povzdechla si už Maryša, když jí mlynáře Vávru v Těšanech namlóvali.
Jiří P. Kříž,
člen Českého centra PEN klubu
Comments