INSCENACE ROKU 2023
1. Václav Havel, Jiří Dientsbier: AUDIENCE│PŘÍJEM
Režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Jiří Janků, scéna Svatopluk Sládeček, kostýmy Markéta Oslzlá-Sládečková, hudba Petr Hromádka, odborná spolupráce František Stárek. Divadlo F. X. Šaldy Liberec, premiéra 17. února 2023.
Jedinečné uchopení odkazu „vaňkovek“, z nichž ty jiných autorů než jejich stvořitele Havla se na jeviště trestuhodně dostávají jen zřídka. Přitom právě Dientsbierův Příjem navazuje na pivovarnickou Audienci a na postavou Sládka – samozřejmě i Vaňka, tentokrát obou ve výkonu trestu, kde se ten bodrý čecháček, spolupracovník StB nasazený na „přikulovače“ Vaňka, orientuje podobně činorodě jako v Audienci coby „oběť normalizace“, nově oběť justičního omylu (za rozkrádání majetku v socialistické péči).Velkým dramaturgicko-režijním bonusem inscenační dokonalosti, blížící se Krobovým autentickým realizacím Havlových textů v Divadle Na tahu i jinde, nebo Scherhauferově porevoluční Zahradní slavnosti v Huse na provázku, je spojení obou aktovek s vězeňskou lyrickou epikou Martina Magora Jirouse. (Inscenaci posuzuji ze dvou zhlédnutí – na dubnové repríze a na červnovém uvedení na přehlídce Šaldova šňůra v Liberci. Hostování na mezinárodním festivalu Divadlo v přiděleném prostoru Malé scény DJKT v plzeňském „Ementálu“, který architekt nemohl projektovat ve spolupráci s divadelníky, bylo diskvalifikační.)
2. Lev Nikolajevič Tolstoj, Armin Petras: VZKŘÍŠENÍ
Překlad Petr Štědroň, režie Jan Mikulášek, dramaturgie Dora Štědroňová, scéna a kostýmy Marek Cpín, výběr hudby Jan Mikulášek. Divadlo Na zábradlí Praha, premiéra 16. června 2023.
Už už začali někteří kolegové a kolegyně nad Mikuláškem lámat hůl. Jeho Vzkříšení je však nejenom návratem k velké ruské klasice, ale především k režisérově jedinečné invenci a obraznosti, s níž dokáže rozjasnit skoro každé reflektované téma. Jeho Vzkříšení lyričností překonává zvolenou dramatizaci německého divadelníka. Vrací příběh Tolstému, spisovatelovu kritickému pohledu na prohnilou společnost, zbídačující a povyšující se nad nejchudší vrstvy. V souvislostech současnosti imperiálního teroristického státu aktuální bez obvyklé snahy
o prvoplánovou politickou aktualizaci. V neposlední řadě je Vzkříšení satisfakcí za jednu z nejlepších Mikuláškových zmařených uměleckých výpovědí – za Pasternakova Doktora Živaga. Nemohla v Česku a ve světě zářit jen kvůli chybě v ošetření autorských práv. Ihned po premiéře byla její existence ukončena.
3. Erich Maria Remarque, Natalia Vorožbytová: NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID / ZELENÉ KORIDORY
Překlad Ivana Parkmanová (Remarque), Kamila Polívková, Dušan David Pařízek (Vorožbytová), režie, scéna, úprava Dušan D. Pařízek, dramaturgie Ondřej Novotný, kostýmy Kamila Polívková, hudba Peter Flasching. Divadlo X10 Praha, premiéra 16. prosince 2023.
(Prolegomena: Kdykoli se kolem Vánoc objeví ve Stolici z Městských divadel do ciziny Čechy vyhnaný Dušan D. Pařízek, můžeme si být jisti, že opravdoví kritici a recenzenti budou rozorávat dosavadní tipy na nejlepší divadelní umělecké výkony roku. Loni oslnil Moskoviádou, letos Remarquem a Vorožbytovou.)
Mistrovsky dávkované téma Velké války prolnuté s tou současnou, vedenou Putinovou lžiříší proti Ukrajině. A vlastně dopovězení, co velký Němec kdysi nezaznamenal. Jeho nemilosrdnému obrazu frontové linie, válečných jatek, hrůz produkovaných chorými mozky majitelů moci, jak ho známe i z mnohá filmových realizací, Pařízek rozhodně nechtěl konkurovat. Několik nejznámějších epizod románu spojil se stejně účinnými příběhy lidí ve zdánlivém bezpečí „zelených koridorů“, stejně však existenčně znejistělých a vykolejených, do ještě účinnějšího širokoúhlého plátna, jež se stává svědectvím rozpadu hodnot rodu homo sapiens. Už slyším ochránce „krásného umění“, jak inscenaci vyčítají například „škaredou polystyrénovou scénu“ sloužící živlu rozbíjení a ničení (místo přestávky). Znamenitá metafora. Válka je přece škaredá!
NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON ROKU 2023
1. Martin Polách (role Sládka v inscenaci Audience │Příjem; režie Břetislav Rychlík, premiéra v Divadle F. X. Šaldy v Liberci 17. února 2023).
Obdařil nejznámější Havlovu (a Dientsbierovu) postavu normalizačního skrčence, a to i v konkurenci Landovského a dalších mistrů, novou dávkou neukojitelně prospěchářské velkohubosti, ale také sebelítosti, potřebné pro akcentování anatomie našich občánků z kotliny, na kterých stál zrůdný novostalinský Husákův režim, a jako stvořených pro předobraz dnešních nespokojených dezolátů a chcimírů.
2. Luboš Veselý (role Muže v inscenaci Happy End; režie Daniel Hrbek a kolektiv, premiéra 25. března 2023 ve Švandově divadle v Praze).
(V této anketě nelze bohužel tipovat herecké dvojice.) V hereckém koncertu s Bohdanou Pavlíkovou, v jímavém a nenuceném kontaktu s diváky, jsou ti dva znamenitými vypravěči příběhu přestárlé manželské dvojice (dosud chválabohu stále protiúkol obou herců) od chvíle rozbřesku až po naplnění osudu. Zvyk, okoralost vztahu, ale v okouzlení, že ti dva spolu ještě dýchají, v moralitě o společné cestě žitím. Lidé obyčejní, ale vlastně až do konce šťastní.
3. Bedřich Výtisk (role Fáry v inscenaci Hodinový hotelier; režie Štěpán Pácl v Národním divadle Brno, premiéra 9. června 2023).
Ve hře “na hledání životních pravd” lidiček zdánlivě z okraje společnosti, a ještě konfrontovaných s nezkušeností a dychtivostí „těch mladých“, Výtisk rozmachem osobní zkušenosti i nápaditým reflektováním hořkosměšného podnikatelského záměru v inscenaci dominuje. Je to role Pavlem Landovským již dobře napsaná, hercem pak dobře sklenutá do oblouku mezi koncem 60. let a současností.
NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON ROKU 2023
1. Lenka Schreiberová (role Suzanne Renaudové v inscenaci Popel na křídlech Suzanne Renaud (Obrázky jednoho života); režie Dodo Gombár v Horáckém divadle v Jihlavě, premiéra 22. dubna 2023).
Herečka s věkem zraje k velkým rolím. Jen rok po výrazném výkonu v Bergmanových Šepotech a výkřicích využila další příležitost zazářit v postavě životní partnerky básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka z Petrkova (další výrazné regionální téma jihlavských Horáků!). Žena z noblesní francouzské měšťanské rodiny v očekávání života “na zámku” po boku svérázné osobnosti, sedláka z rozpadajícího se statku, muže stíhaného oběma totalitními režimy divného 20. století.
2. Kamila Janovičová (role Jí /Ona/ v inscenací Yerma; režie Kateřina Dušková v Komorní scéně Aréně v Ostravě, premiera 14. října 2023).
Postava Stoneho přepisu staršího tématu Garcíi Lorky nese s sebou v podání Janovičové všechny rysy konvencemi nezatížené současné mladé ženy toužící v maskulinní společnosti po seberealizaci. Neúspěch při její snaze otěhotnět ji přivádí až k nezvladatelnému frockovství a k rozpadu osobnosti, proto se například na podzimním Ostravaru s brilantním výkonem její představitelky neztotožnili někteří mladší účastníci přehlídky, žijící v zajetí zideologizované, a tedy extrémy pokřivované genderové korektnosti. Nebyl čas ani místo osvětlit problém v diskusi. Pořadatelé ji nahradili prázdně přiboudlými „podcasty“.
3. Bohdana Pavlíková (role Ženy v inscenaci Happy End; režie Daniel Hrbek a kolektiv, premiéra 25. března 2023 ve Švandově divadle v Praze).
(V této anketě nelze bohužel tipovat herecké dvojice.) V hereckém koncertu s Lubošem Veselým, v jímavém a nenuceném kontaktu s diváky, jsou ti dva znamenitými vypravěči příběhu přestárlé manželské dvojice (chválabohu stále protiúkol obou herců) od chvíle rozbřesku až po naplnění osudu. Zvyk, okoralost vztahu, ale dosud v okouzlení, že ti dva spolu ještě dýchají, v moralitě o společné cestě žitím. Lidé obyčejní, ale vlastně až do konce šťastní.
DIVADLO ROKU 2023
1. Divadlo F. X. Šaldy Liberec
Po Ostravě, Uherském Hradišti a Zlínu další město, které se rozhodlo lákat nejenom členy kritické obce na výroční přehlídku vlastní tvorby. První Šaldova šňůra, teatrology ještě ne zcela zaregistrovaná, se navíc uskutečnila ve chvíli, kdy se třísouborové divadlo ocitlo v zóně podivuhodného, kolektivního rozmachu tvorby. Dokládá to nejenom Thálie pro Karolínu Baranovou za Marii Antoinettu (premiéra v lednu), nýbrž i kvalita takřka všech v roce 2023 na scénu uvedených inscenací: Audience│Příjem, Želary, Liebeřeč, Tajemný pan Z, v baletu Šach Mat / Carmen, v opeře Madama Butterfly, a zejména odvážná realizace hudebního projektu vně divadelních domů Cesta (Janáček, Krása, Ježek, Dvořák). Ejhle, proměna divadla měšťanského typu ve svatyni Thálie. Není to překvapivé. Cesta DFXŠ na vrchol trvá už bezmála deset let.
2. Komorní scéna Aréna Ostrava
Štafetový kolík převzala Aréna od Bezručů, kteří měli mimořádně úspěšný rok 2022. Novou sílu i kurz Arény pro rok 2023 vytyčil už Jan Holec březnovým inscenováním Na dotek Patricka Marbera. Potvrdila je osvědčená autorská dvojice Vůjtek – Krejčí v květnu s Režisérem, výpovědí o mukách obraznosti a o prokletí tvůrčí práce. Pro pamětníky oslava Josefa Janíka, pro některé mladé na Ostravaru, nezdržují se už – a netuší, že k vlastní škodě - ani četbou programů k inscenaci, bezcenný inscenační blábol. Nějak jim ale unikla inspirace také E. F. Burianem. - A všechno dobré v Aréně roku 2023 potvrdila říjnová Yerma Simona Stoneho s podtitulem Tohle není ta holka, do které jsem se zamiloval.
3. Městské divadlo Brno
Při nemožnosti dělit hlas ex aequo mezi Národní divadlo Brno a Městské divadlo Brno kloním se k druhému z nich. To první vyniká evropskou úrovní operního souboru, hlavním pořadatelstvím Divadelního světa, kvůli jehož kardinálem Dukou upírané svobodě prezentované tvorby se ocitlo jeho vedení až u Ústavního soudu (a ve sporu zvítězilo). - MD Brno představuje neméně obdivuhodnou evropskou úroveň v oboru muzikál (a hudební divadlo) s častými výjezdy, ale i vývozy tvůrčích týmů. Vedle Divadelního světa přináší neméně kvalitní mezinárodní konfrontaci - přehlídku Dokořán pro hudební divadlo. Od časů, kdy stavbu nové budovy MDB provázely i pomluvy, že do základů Hudební scény byl amorálně vložen kámen z teroristy zničených newyorských Dvojčat, představuje v Česku nedostižnou a neměnnou inscenační kvalitu, v roce 2023 potvrzenou od ledna stále vyprodaným Gazdíkovým rodinným muzikálem Matilda podle Roalda Dahla nebo kvalitou Mošova nastudování Hamleta v září, v němž část kritiky neskousla rozdvojení osobnosti titulní postavy (Mihál, Isteník), a od ledna ´23 také Slovákovým Pohledem z mostu Arthura Millera.
HRA ROKU 2023
1. Marek Šindelka: Feminista
(Uvedlo Národní divadlo Brno v premiéře 17. února 2023 v režii Aminaty Keity, dramaturgie Jaroslav Jurečka).
Genderové spory a násilí s nimi spojené konečně pronikají také do české literatury, ba i na jeviště. Do filmu a televize nikoli, jeho řemeslníci se drží osvědčených kondelíkovských variací nebo třetích odvarů detektivního žánru, a tak je nám dáno jen závistivě přihlížet zahraničnímu mistrovství, např. mezi Vánocemi znovu uvedenému – a stejně hloupě až v pozdních večerních hodinách na ČT2 - bestselleru Milénium (Švédsko, Dánsko, SRN), thrillerově se ohlížejícímu a bilancujícímu politiku „svobodného světa“ od 40. let dvacátého věku do 0. let nového tisíciletí. - Feminista je u nás vzácně otevřeným pokusem o reflexi nejenom sexuální šikany ve vztahu pedagog-student na vysokých školách, kam je příběh zasazen. V ostrých střizích si všímá jejích rozličných podob i důsledků dlouho tutlaného nebo aspoň zlehčovaného problému. Jak je možné téma šmahem nepřijmout, ukázalo diletantské odstřelení (celé sezóny činohry ND Brno) Evou Heribanovou v Divadelních novinách 15/2023, která Feministovi s odvoláním na několik recenzí docela vážně podsunula nekvalitu a „základní problém spočívající v jeho záměrné nestrannosti“ (SIC!) Proboha, to je přece základní kvalita Šindelkova textu a Aminatiny režie!
2. Květa Legátová, Jakub Nvota: Želary
(Uvedlo Divadlo F. X. Šaldy Liberec v české premiéře 28. dubna 2023 v režii Jakuba Nvoty, dramaturgie Lenka Chvalová).
Pokušení tento hlas neuznat, protože divadelní premiéru Želary, opajcovávané podle filmu Ondřeje Trojana, už měly, prosím odolat. Liberecká divadelní adaptace textů K. Legátové je sestavena z mnoha jiných povídek, jenom ne z té, která posloužila jako předloha k filmu (Jozova Hanule), a k dosavadním divadelním adaptacím. Jinak se dramaturgyni Chvalové s tvůrčím týmem podařilo ohlídat Legátové tajemný svět regionu na východě Česka. Je podobně vykořeněný jako na severu Sudety. Tajemný, ponurý, záhadný, krutý, magický; přesně takový, jaký většina českých dramatiků nahrazuje jen pitoreskností. Legátové a Nvotovy postavy jsou neschopné koexistovat s šedivostí. Jsou vášnivé, sebeničící a vzdorné jako valašská východní Morava.
3. Tomáš Dianiška: Tělo tajné agentky
(Uvedlo Klicperovo divadlo Hradec Králové v premiéře 27. května 2023. v režii Tomáše Dianišky, dramaturgie Lanka Smrčková).
Mimořádně plodný rok populárního, ale i hledačského dramatika, režiséra (a herce) přinesl dvě nesporné kvality: Ženu filmového kritika v pražském Divadle Pod Palmovkou a Tělo tajné agentky v Hradci. Na východě Čech o to cennější, že po inscenacích Mlčení bobříků, Transky, body, vteřiny, Bezruký Frantík, 294 statečných nebo Špinarka přináší autor další provokativně zpracované téma z nedávné české historie tlumočené pro diváky všech věkových a sociálních kategorií s ironizujícím nadhledem autorových brilantních propojení s akčním žánrem, jaký nejsou schopni vyprodukovat žádní buď převážnělí, nebo nudní čeští dramatici. Odtud pramení neskonalá šedivost české divadelní (a filmové) produkce, topornost historických, detektivních i komediálních témat, z nichž se vytratila kdysi tolik oceňovaná formanovská, menzelovská, passerovská, nebo aspoň papouškovská zcizení, a ve druhém plánu sžíravá ironie nikoli k minulým, nýbrž k současnějším politickým režimům. Přitom základ charakteristiky agentky gestapa i StB Hany Krupkové je vážný, až tragický. Ejhle, Dianiška jako vždy zábavný i závažný. Mistrovsky naznačující a realizující jedno z možných výchovných působení umění.
NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE, KOSTÝMY ROKU 2023
1. Eva Jiřikovská (výprava)
Ivan Vyrypajev: Opilí ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, režie Anna Davidová, premiéra 29. dubna 2023.
Pro Divadelní noviny jsem Vyrypajevovy hradišťské Opilé určil za Inscenaci roku 2023. V anketě Světa a divadla by neměli šanci, neboť je od dubnové premiéry vidělo odhadem nanejvýš pět teatrologů. Další příležitost zhlédnout ten skvost Petrželkovy potomkyně nastane až v polovině ledna, tedy po uzávěrce Cen divadelní kritiky. Bude se tedy opakovat efekt původně únorového Ostravaru, na kterém – taky po uzávěrce - recenzenti i studenti docenili (už mimo možnost nominovat ji) Inscenaci 90. let – Lipusovu Romanci pro křídlovku v NDM… A tak tedy aspoň obdiv a uznání výpravě Evy Jiřikovské k Opilým, jejímu tvarosloví i barevnosti prolínajících se do obrazu konce civilizace bez hodnot, morálky, bez práva, a bez naděje. Tedy ve Vyrypajevově vlasti – Rusku.
2. Pavol Andraško (scéna)
Květa Legátová, Jakub Nvota: Želary, režie Jakub Nvota, premiéra 28. dubna 2023 v Divadle F. X. Šaldy Liberec.
Syrové, zatuchlé, v prvním plánu i poněkud odlidštěné, krví dávných i nových bitek a vražd prosáklé prostředí beskydské krčmy, horské samoty ztrácejících se ve vichru, mlze a mrazu pasek. To umí Andraško vytvořit mistrovsky kdekoli.
3. Mirek Kaczmarek: (scéna a kostýmy)
William Shakespeare: Sen noci svatojánské v Divadle Pod Palmovkou Praha, režie Michal Lang, premiéra 21. dubna 2023.
Porozuměl si s režisérem inscenace ve vytvoření pohádkového prostředí Oberonovy říše, přitom vychází z hyperrealistického fotografického základu, efektně rekvizitami propojovaného s akcemi na jeviští, s barevně
přesným kostýmováním hereckého týmu. Efektní obraz, světly a projekcemi zdvojovaný i ztrojovaný.
NEJLEPŠÍ HUDBA ROKU 2023
1. Vladivojna La Chia
(David Adjmi: Marie Antoinetta, režie Janka Ryšánek Schmiedtová v Divadle F. X. Šaldy Liberec, premiéra 27. ledna 2023.)
Temný proud valící se z jeviště na diváky umocňuje hudba na velký celek (měl jsem poznamenány i scénu a kostýmy Davida Janoška) do exprese vybičované, barevné atmosféry tragického královnina osudu. Příběhu i hudebnímu partu vévodí také zlověstná, všudypřítomná revoluční vymoženost – svist gilotiny.
2. David Rotter
(Květa Legátová, Jakub Nvota: Želary v Divadle F. X. Šaldy Liberec, režie Jakub Nvota, premiéra 28. dubna 2023.)
Pokorný, a přesto výrazný hudební part někdejšího rockera dokresluje mikrosvět drsné horské krajiny, obecné, a přesto do zapomenutého karpatského západu na východ Moravy zasazené. Rottera osobně pak nese vlna oscilace mezi Gombárem a Nvotou.
3. Ondřej Švandrlík, Jiří Bulis
(Tomáš Vůjtek: Režisér v Komorní scéně Aréna v Ostravě, režie Ivan Krejčí, premiéra 20. května 2023.)
Legenda Bulis zůstává jediným hudebníkem, který (tehdy Cenu A. Radoka) za nejlepší hudbu roku obdržel v roce 2006 in memoriam (Kabaret Prévert – Bulis v Divadle v Dlouhé, 2005). Žehnám divadelníkům, kteří jeho šansony občas připomenou (Vladimír Morávek, Ivo Krobot, Tomáš Dianiška, Dada Klementová, a nyní tedy také Ivan Krejčí). Bulisovy songy přinášejí smutek, nostalgii při hledání ztraceného času, nikdy ne sentiment, a dokážou mistrovsky dotvořit atmosféru divadelního artefaktu. Nechci vyvolávat ducha z par, ale v případě Krejčího inscenace Režisér, věnované E. F. Burianovi, J. Janíkovi nebo spoluzakladateli Arény P. Cisovskému, a obecně režisérské profesi, tvoří Bulisova hudba ve spojení s partem Ondřeje Švandrlíka vztahujícím se k jeho Konci hry na téže scéně, jeden nerozdělitelný inscenační celek. – Kam zašantročili pořadatelé Ostravaru diskuse o zhlédnutých inscenacích, aby tyto souvislosti byli s to zaznamenat, vštípit si a pochopit příští teatrologové i divadelní praktikové, na přehlídce přítomní studenti českých univerzit, uměleckých akademií a konzervatoří?!
TALENT ROKU 2023
1. Viktor Kuzník (herec)
Zazářil jako Dorant ve Lháří Pierra Corneilla v režii Aminaty Keity v Národním divadle Brno. Bravurně zvládl náročný part klasicistní frašky s prvky pohybových kreací, klauniády, akrobacie v inovativním prostředí – z commedia dell´arte do pařížského metra.
2. Tomáš Ráliš (režisér)
Talent prokázal Ráliš již dříve na DAMU, a tedy v DISKu, mj. jako textař songů v Žebrácké opeře aneb Kauze vyližmetr, naplno pak v roce 2023 nejprve v absolventské inscenaci Mayenburgova Chladného dítěte (březen) a na podzim režií aktuálního problému trápícího zejména mladou generaci v Česku – Vyhubyt v Klicperově divadle v Hradci (prosinec). Nejsou to problémy genderu, jež by měli v civilizované zemi kecy řešit farizejští černoprdelníci nebo část ODS. Mladé mnohem víc trápí třeba nemožnost sehnat bydlení, a tedy zodpovědně založit rodinu, podle týchž politiků přece základ prosperujícího státu.
3. Martin Mihál (herec)
Vedle Michala Isteníka (Hamlet II) sehrál rovnocennou partii v postavě Hamlet I v Mošově režijní inovaci - rozdělení postavy dánského prince na onoho introverního melancholika tradičního výkladu postavy (Mihál) a běsnivého buřiče obdařeného i cholerickými rysy (Isteník). Části kolegů se takové režijní pojetí vzpříčilo v krku, já je považuji za nápaditou přednost. (V Jihlavě Zetel Macbetha dokonce do tří epoch roztrojil, neboť každá doba má své Macbethy… Tam ale kritici moc netrefí. Asi by je rovnou něco trefilo.)
NEJVĚTŠÍ ZÁŽITEK ROKU 2023 ZE ZAHRANIČNÍHO DIVADLA
1. Weronika Murek, Jakub Skrzywanek: Spartakus: Láska za časů moru
Teatr współczesny w Szczecinie, Polsko
Režie Jakub Skrzywanek, premiéra 13. května 2022.
Podkladem k odvážné a kontroverzní inscenaci štětínské scény byla reportáž Janusze Schwernera trefující se do klerikálně-fašistické podstaty Kaczynského vedení státu (ještě za jeho rozmachu, premiéru měl Spartakus v květnu 2022). Autoři reflektují zápas liberálních Poláků s obecnou zpozdilosti vztahu představitelů státu k LGBTQ+ komunitě, k církevnímu tmářství ještě tak z 19. století, s potlačováním demokracie v zemi člena EU a NATO. Inscenace byla uvedena na festivalu Divadelní svět Brno 18. května 2023.
2. Didier Eribon: Návrat do Remeše
Teatr Łaźnia Nowa Kraków, Polsko
Režie Katarzyna Kalwat, premiéra 9. prosince 2020.
Zpověď o vzestupech a pádech, o návratech k místům zrození, o schopnosti a studu překračovat stín společenského (třídního) původu. Dokáže jedinec přehrady a konvence bortit? Aktuální i v polistopadovém Česku, kde byla inscenace uvedena na festivalu Divadlo Plzeň 14. září 2023.
3. Tim Rice, Andrew Lloyd Webber: Isus Superzvijezda
Zagrebačko gradsko kazalište KOMEDIJA, Chorvatsko
Režie Damir Lončar.
Český návyk na první velký světový muzikál v polistopadovém Česku v pražské Spirále nás přivedl takřka k netoleranci k jiným nastudováním, ať už domácím, byť kvalitnějším než pražské (např. MD Brno, NDM Ostrava), natožpak k zahraničním. Chorvatská verze ze Zagrebu (zpívaná anglicky) patří k evropským špičkám nastudování rockové opery. Zhlédnuto na festivalu Dokořán pro hudební divadlo 10. června 2023.
V Praze dne 2. ledna 2024
Jiří P. Kříž
Comments