top of page

Ondřej Vaculík: Zlověstné ticho







Iniciativa #Muj68 Osmašedesátý

@Síť k ochraně demokracie



V roce 2022 vydalo České centrum Mezinárodního PEN klubu povídky Ondřeje Vaculíka s názvem Let do neznáma. V jedné z nich autor vzpomíná na rok 1968, kdy se jako čtrnáctiletý vypravil na kole z Brumova na Valašsku do Spešova u Blanska, do rodiště maminčina...

Zde je ukázka:


Napil jsem se vody z Punkvy, dále kolo běželo samo, takže odpoledne už jsem byl ve Spešově. Babička mě vesele vítala, snědl jsem dva talíře trhanců a brzy šel spát. Zdál se mi neklidný sen o výpravčím, jak mu pořád někdo telefonuje, upozorňuje ho na různá nebezpečí, ba slyšel jsem i to varovné cikání. Brzy ráno mě nebudil Kuba Rórek, ale babička: Ondrášku, vstávej, je válka. – Nezdálo se mi možné, aby v hlubokém míru, byť s bouřkami vyvracejícími i telegrafní sloupy, mohla vypuknout válka, ale pak jsem to v kuchyni slyšel z bakelitového rádia. Babička mi vtiskla do ruky peníze a dvě tašky a poslala do Jednoty koupit pět kilo cukru a pět kilo mouky. Věděla, co se má dělat, na válku si dobře pamatovala. V Jednotě, vesnickém krámu, kde vždy bývalo více řečí než tovaru, už stály ženy ve frontě, klopily zrak a mlčely. Naprosté ticho; bledé prodavačky, v nichž by se krve nedořezal, mlčky každému prodaly jenom tři kila mouky a tři kila cukru. Z toho tíživého mlčení žen, které se léta znají, sousedí spolu či kamarádí, jsem pochopil, že nás čekají truchlivé časy. Ticho bylo ještě hrůzyplnější než řinčení pásů.


Knihu povídek Ondřeje Vaculíka Let do neznáma si můžete objednat na penklub@seznam.cz nebo telefonicky: 605253234.


Comentarios


  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic
bottom of page