Už jistou dobu je na téma ruské agrese u nás slyšet, že je třeba přestat mluvit a začít jednat. Zvlášť poté, co prezident Trump zpochybnil princip jeden za všechny, všichni za jednoho. Zatím se ovšem veškeré úvahy týkaly jaksi jiných, Evropy. Že prý ta musí být silnější. Co ale děláme my, abychom byli silnější?
Vláda by měla burcovat a stále vysvětlovat, že z imperialistického Ruska roste nebezpečí. Skutečné, reálné a že je třeba pomýšlet na obranu, jejíž potřeba může jednou přijít. Většina obyvatelstva není hloupá, sleduje informace a vnímá nebezpečí Putina. Ví, co bylo přepadení Československa v r. 1968 i Mnichov v r. 1938. Jen je to třeba dostat do veřejného prostoru, vytáhnout fotky z té doby, připomínat ty události, mluvit o nich ve školách. Jaké štěstí, že film „Vlny“ o vpádu v r. 1968 přišel zrovna teď.
Je správné, že prezident k vážné situaci svolal v pondělí nejvyšší ústavní činitele. Signalizoval tak obyvatelstvu, že situace je vážná. A je dobře, že i premiér se rozhoupal a pozval představitele parlamentních stran. Taková debata se nemůže obejít bez opozice, kolem stolu musí být všichni. Jde o státní zájem. Je proto špatně, že předsedové ANO a SPD pozvání odmítli. Lidé by potřebovali vidět, že hlavní hráči politiky jsou schopni se kolem možného ohrožení státu semknout. Zareagoval aspoň prezident a separátně si pozval Andreje Babiše.
O posílení obrany se mluví stále jen v termínech procent rozpočtu, jak to zavedl Trump. Bez peněz samozřejmě žádná obrana nebude, ale nejsou samospasitelné. To, že zvedneme rozpočet ročně o 0,2%, jak rozhodla vláda, Putina ale nezastaví. Ty peníze se musí přetavit v reálnou odstrašující sílu. Lidé by měli vědět, na co se peníze pro obranu použijí, potom přijmou i navýšení rozpočtu.
To, že bychom koupili každému vojákovi dva tanky a dvě stíhačky, není také řešení. Česká armáda má se svými 24.000 vojáky výrazný podstav, s tím musí vláda rychle něco dělat. Podobně s aktivními zálohami, ty čítají jen pár tisíc osob. Armádní výcvik trvá dlouho, takže teď je třeba udělat rozhodnutí a ne jen diskutovat. A víme, v jakém stavu jsou u nás mosty a silnice, snesou těžkou techniku?
Dát do pořádku kryty
Vláda by měla připravovat obyvatelstvo na nenadálé situace. Pojmenovávat věci pravým jménem. Ve Švédsku dostala veřejnost brožurku s jasnými pokyny pro reálné situace: Co dělat v případě teroristického útoku na ulici nebo v metru? Jak se zastavuje krvácení? Kam se v případě bombardování schovat? Něco podobného teď připravují i v Polsku.
Naše vláda a obce by měly urychleně mapovat, kde z minulých dob zůstaly jaké kryty, v jakém jsou stavu (dnes zřejmě nepoužitelném), obnovit je, dát je do pořádku. Podle ČT mají možnost schovat se do bezpečných krytů pouze 3% obyvatel, tedy skoro nikdo. Ve velkých městech, kde staré činžáky mají sklepy, by měly radnice urychleně zjišťovat jejich stav, nařídit majitelům, aby z nich vynesli staré krámy, přivedli tam třeba vodu a vybudovali toaletu. A jak je to s metrem, které bylo stavěno jako jeden velký kryt, osvědčilo by se?
Tohle všechno neznamená lidi děsit, ale naopak připravovat je cílevědomě na tu horší eventualitu, aby ji mohli, kdyby to bylo potřeba, zvládnout, a aby věděli, že stát myslí dopředu. Absenci veřejné debaty nelze omlouvat tím, že by mohla vést k prohře ve volbách. Lidé nejsou hloupí a racionální kroky pochopí. Zkrátka už je třeba konat a nejen mluvit.
コメント