V sobotu 9. června 1838 se v jihočeském Písku narodila Alberta (Vojtěška) Maria Josefa Brousilová. Jako osmnáctiletá vystoupila pod jménem Bertha Brousil s pěti vlastními sourozenci před britskou královnou Alžbětou na představení k devátým narozeninám princezny Louisy. V Británii Berta Brousilová prožila dalších dvaašedesát let, z nich přibližně čtyřicet se věnovala koncertní hře na housle.
The Brousil Family, as they appeared at Buckingham Palace before Her Majesty
the Queen, H.R.H. Prince Albert and The Royal Family, 1857
Její otec František Brousil, úředník rakouské finanční správy, přivedl své děti k hudbě, a protože jich měl šest, sestavil z nich smyčcový sextet. V této sestavě hráli 18. března 1857 v Buckinghamském paláci princezně Louise a londýnský list The Times 19. března vyjmenoval převážně ještě dětské umělce: kromě Berty (sólové housle) její starší sestra Antonie (piano) a mladší Cecílie (druhé housle), nejstarší bratr Albín (violoncello), mladší bratr Adolf (správně Jan Adolf, viola da gamba) a nejmladší Alois (první housle). Koncert na královském dvoře dopadl úspěšně, děvčata Brousilova sextetu dostala od královny Viktorie dárkem brož a chlapci kapesní hodinky, jejich otec obdržel finanční honorář. U Berty byl uveden věk 14 let, což ale neodpovídá skutečnosti. Rodná matrika uvádí datum narození 9. června 1838, takže jí v březnu 1857 bylo necelých devatenáct let a měla jednu starší a jednu mladší sestru a tři mladší bratry. V rodných matrikách Písku, jež jsou k dispozici v online databázi matrik Státního oblastního archivu v Třeboni, jsem dohledal datum narození ostatních Bertiných sourozenců: Antonie (19.8.1834), Albín (5.3.1841), Jan Adolf (5.1.1845), Alois (6.5.1846), Cecílie Anna (29.9.1847). Cecílie Anna, narozená 29.9.1847, dostala jméno po zesnulé sestře Cecílii Anně Adolfíně (12.10.1843).
Učiteli hudby Berty Brousilové byli v Písku kromě Bertina otce ředitel kůru L. Barták a učitel L. Sedlák. Po přestěhování Brousilovy rodiny do Prahy r. 1851 Bertu učil profesor pražské konzervatoře Moritz Mildner (1812-1865) a jeho žák a kolega profesor František Němec (1825-1892), který se ale počátkem roku 1852 odstěhoval do Ruska. Kromě hodin hudby Berta Brousilová navštěvovala dívčí učiliště Svatavy Amerlingové. Její houslový repertoár zpočátku tvořily Bériotovy a Mendelssohnovy skladby.
Berta Brousilová z Písku, Gabriele Hoffmann (von Wendheim) ze Štýrského Hradce, Matylda Pitschmannová z Prahy a Wilhelm Wiener (nepodařilo se mi dohledat jeho biografické údaje) tvořili kvartet Němcových žáků, kteří svému učiteli na koncertě na rozloučenou 17. prosince 1851 zahráli variace na Němcův vlastní koncert pro čtvery housle. 19. listopadu 1853 se konalo vystoupení Berty Brousilové pro spolek sv. Cecílie. Patnáctiletá Berta hrála Bériotův koncert pod taktovkou svého tehdejšího učitele, profesora Mildnera.
Roku 1853 Berta Brousilová účinkovala v Praze před někdejším rakouským císařem Ferdinandem V. Spolu s mladšími sourozenci Aloisem, Janem, Albínem a Cecílií Berta zahrála 5. března 1854 v pražském konviktu Bériotův koncert. Na druhém koncertu v konviktu v květnu 1854 figuroval mezi účinkujícími také profesor Mildner. Berta Brousilová v konviktu zahrála Veitův kvartet č. 4 a Mendelssohnův koncert. Sourozenci Brousilovi měli v roce 1854 vystoupení v Bratislavě, Vídni, Pešti, Linci a v Bad Ischlu, kde hráli před císařovnou Alžbětou. V květnu 1855 vystupovala Berta Brousilová se sourozenci v Berlíně, v červnu 1855 měla Berta a kvartet jejích sourozenců dvě vystoupení v nově postaveném koncertním sále v Desavě. Berta si plným právem zaslouží přízvisko virtuos, jak 6. července 1855 připomněl recenzent v Neue Zeitschrift für Musik. 4. srpna 1855 vystupovala Berta spolu s bratry Albínem, Aloisem a Janem a se sestrou Cecílií v zámeckém divadle v Teplicích. Za doprovodu orchestru uvedli Berliozův houslový koncert č. 7. V roce 1855 vystupovali také ve Vratislavi a v Berlíně. 11. a 19. ledna 1856 uspořádali sourozenci Brousilovi celkem čtyři koncerty ve Würzburgu, kde v prosinci 1855 účinkovali sourozenci Nerudovi. V únoru Brousilovi účinkovali ve Frankfurtu ve složení: Antonie - klavír, Berta - housle, Adolf – violoncello, Alois - první doprovodné housle, Cecílie - druhé doprovodné housle.
V květnu 1856 Brousilovi přijeli do Londýna. The Musical World z 21. března 1857 inzeroval čtyři koncerty The Brousil Family pořádané v jejich tehdejším londýnském bydlišti (22 Notingham Place, New Road) ve čtvrtek 19. a 26. března a 2. a 9. dubna 1857 za vstupné: jedna guinea za podepsanou vstupenku a půl guineje za nepodepsanou vstupenku. The Musical World přinesl 18.4.1857 zprávu, že The Brousil Family měli tu čest dvakrát vystoupit v Buckingham Palace před Jejím Veličenstvem královnou, princem Albertem a královskou rodinou, a to 18.3. a 31.3.1857. Brousilovi ohlásili několik dalších koncertů: 2.5.1857 v londýnské Crystal Palace, 20.4. a 4.5.1857 v Uxbridge, 21.4. a 6.5.1857 v Maidenhead, 22.4. a 7.5.1857 ve Windsoru, 23.4. a 8.5. 1857 v Readingu, 24.4.1857 ve Staines, 5.5.1857 v Great Marlow. Na začátku května 1857 Brousilovi již bydleli na nové adrese, Devonshire Street 25, Portland place. V březnu 1859 recenzent Illustrated London News zaznamenal, že Brousilova rodina vystoupila třikrát před anglickou královnou. Připomněl, že Berta jako vedoucí sextetu ještě nedosáhla ženského věku a že profesor pražské konzervatoře Moritz Mildner uspořádal první veřejné vystoupení Berty se sourozenci jako dárek k narozeninám jejich otce Františka Brousila.
V dubnu 1864 kvartet sourozenců Brousilových (dvě sestry a dva bratři) vystupovali v Berlíně. Recenzent Th. Rode v Neue Zeitschrift für Musik 6. května 1864 napsal, že Berta Brousilová v technické i estetické dokonalosti předstihla i pověstnou Teresu Milanollo.
V květnu 1867 hrála Berta v Chathamu v kvartetu se sestrou Cecílií (druhé housle, piano), bratrem Aloisem (první housle, tenor) a Madame A. Grant (klavír). V červenci 1867 provázela Berta Brousilová venezuelskou pianistku Teresu Carreño v londýnské St. James´s Hall. 14. prosince 1867 nabídl manažer A. G. Grant šest koncertů Brousil Family kdekoliv nejdál 12 mil od Londýna jako benefici záhy po požáru Her Majesty Theatre. V recenzi z koncertu sourozenců Brousilových v St. George´s Hall 6. prosince 1867 byla Berta Brousilová hodnocena jako jedna z nejlepších houslistek současnosti.
V recenzi na koncert 9. dubna 1872 (Musical Standard, 27.4.1872), kde zazněla Duškova Sonáta B-dur pro klavír a housle, byla Berta Brousilová považována za vážnou soupeřku moravské rodačky, houslistky Vilemíny Nerudové, která na britských ostrovech vystupovala pod jménem Madame Norman-Neruda a později Lady Hallé: „Mdle. Bertha Brousil will perhaps be a dangerous rival to Madame Norma Neruda for the dignity of the premiére violiniste of the day.“ Vilemína Nerudová a Berta Brousilová měly zčásti shodný repertoár, od Beethovenových Romancí, přes Brahmsovy Uherské tance po skladby Henriho Vieuxtempse. Berta Brousilová hrála 18. března 1857 v Buckingham Palace Vieuxtempsovu Reverii a Vilemína Nerudová záhy po příjezdu do Londýna 17. května 1869 Vieuxtempsovo Adagio a Rondo z houslového koncertu E-dur. V Londýně strávily mezi lety 1869 a 1911 společných dvaačtyřicet let. Koncertovaly na stejných místech, někdy dokonce brzy po sobě, jako na přelomu 1855/1856 ve Würzburgu. Obě ženy se vypravily na koncertní turné do USA. V Evropě vystupovaly ve stejných koncertních síních (St. James´s Hall v Londýně, Kurhaus ve Wiesbadenu). O obou houslistkách referoval londýnský (nejen hudební) tisk. Berta Brousilová vystupovala častěji mimo hlavní centra britské monarchie a nevyhýbala se koncertům v malých obcích. Příkladem je uctivá poklona sourozencům Brousilovým, zvláště Bertě, jež přišla z Malvern v hrabství Worcestershire, kde se 28. listopadu 1867 konal koncert, který recenzenta T.L. přiměl napsat: "I must not be individuous on either; where all is done so well, it would be unfair. But I must accord to Bertha Brousil all praise for her distinguished abilities; the lovely emotions she throws into her instrument is absolutely electrifying. The facility of her execution and the ease with which she surmounts all difficulties, made an indelible impression on all who know what music is. Her broad tone, arpeggios, double stopping, make her one of the best interpreters of the instrument we have, and her sweet simplicity must endear all who hear her." Z dalších sourozenců na koncertu recenzent z Malvern jmenovitě vzpomněl bratra Adolfa. Zahráli Mendelssohnův kvartet D-dur. Závěrem si recenzent povzdechl, že Brousilovi hráli před poloprázdným a nevytopeným sálem. 11. září 1872 se konal koncert ve waleském Monmouthu, na němž jako hosté účinkovali Berta a Adolf Brousilovi. Spolu s místní rodačkou Edith Wynne zahráli
Beethovenovo Trio. Recenzent v Musical World napsal, že místní obyvatelé mohli jen zřídka slyšet hudební vystoupení na tak vysoké umělecké úrovni. Z Bradfordu přišel do Musical Times příznivý ohlas na koncert Berty Brousilové 19. října 1874, kdy hrála Ernstovu Elegii.
Na prvním pondělním populárním koncertě v londýnské Royal Albert Hall 7. října 1872 vystupovali mimo jiné sourozenci Brousilovi.
Za povšimnutí stojí, kolik místa věnoval Bertě Brousilové George Dubourgh v knize The Violin (London 1878) ve srovnání se stručným odstavcem věnovaným Vilemíně Nerudové.
V roce 1882 provozovali sourozenci Brousilovi vlastní hudební školu. Jako profesor klavíru a kompozice na ní působil Johann Bonawitz. Na special matinée musicale této školy v pondělí 27. března 1882 přijal pozvání houslový virtuos Joseph Joachim, dlouholetý kolega Vilemíny Nerudové. Hrál první housle v prvních dvou větách (allegro energico; allegreto moderato) Bonawitzova klavírního kvintetu G-moll za doprovodu autora kompozice Johanna Bonawitze (klavír), two Misses Brousil (druhé housle a viola) a Jana Adolfa Brousila (violoncello). Ve druhé větě Bonawitzovy skladby Joseph Joachim zaujal efektním pizzicatem. Posléze vestoje přidal svých Seventeen variations E-moll a E-dur, v níž hojnou měrou uplatnil dvojitou pauzu (double stopping). Mdlle. Thereza (sic) Brousil zahrála Joachimovu Romanci B-dur a její bratr Jan Adolf Dunklerův Chanson à Boir A-dur. Recenzent chtěl zřejmě složit poklonu Bertě Brousilové tím, že jí dal jméno proslulé houslistky Teresy Milanollo. Na violu hrála v kvintetu její sestra Cecílie.
V březnu a dubnu 1883 pořádali Berta a Jan Adolf Brousilovi ve svém bydlišti ve Westbourne Villas, Harrow Road, koncerty, na nichž s pianistkou Mary Wurm, žákyní Clary Schumann, uvedli Mendelssohnova tria C-moll a D-moll; Beethovenovo trio C-moll, op. 1, č. 3; a posíleni panem Collinsem, také Rheinbergerův klavírní kvartet Es-dur. Berta Brousilová a Mary Wurm přednesly Beethovenovu klavírní Sonátu č. 3 Es dur. Mary Wurm a Jan Adolf Brousil zahráli Rubinsteinovu Sonátu D-dur pro housle, klavír a violoncello. Berta Brousilová předvedla houslové sólo Ernst - Hellerových Pensées Fugitives, č. 3 a 9. Mary Wurm přednesla Beethovenovu Sonátu Cis-moll, op. 27, č. 2; a Chopinovu Baladu G-moll. Alois Brousil zahrál Servaisovu fantasii Le Désir.
Na grand matinée 10. května 1883 uvedla Berta Brousilová Dotzauerův kvartet pro housle, violoncello a kontrabas. Marie Wurm představila svou vlastní Mazurku a Chopinovo Nokturno Des-dur a spolu s Adolfem Brousilem vlastní Sonátu G-dur. Na programu byl také Benedictův smyčcový kvartet, op. 87.
Na koncertu Johanna Heinricha Bonawitze 9. května 1883 v Blüthner Rooms, Kensington Gardens Square, vystoupila Cecílie Brousilová v Bonawiztově Concert Dramatique. Cecílie provázela Bonawitze v prosinci 1883 na koncertě, kde zazněly kromě Bonawitzovy vlastní
skladby Five Dances, op. 3; také Schubertovo Impromptu, č. 4; Schumannova Fantasia, op. 17; Mozartova Fantasia D-moll; Brahmsův Liebeslieder Walzer; Bachova Gavotta D-moll; Beethovenova Sonáta č. 3 C-dur; Chopinova Nokturna As-dur a Des-dur; Mazurka B-moll; a Valse Des-dur.
V pátek 30. května 1884 hrála Berta a Adolf Brousilovi v londýnské Prince´s Hall, na programu byl Dvořákův smyčcový kvartet B-moll, op. 51; a Beethovenova Sonáta, trio pro housle, violu a violoncello. Polská pianistka Natalia Janotha zahrála Nokturno Cis-moll a Scherzo B-moll od Chopina. Na téže stránce Musical Standard, kde se objevila recenze tohoto koncertu, byl recenzován také koncert Charlese Hallé a Madame Norman-Nerudy z téhož 30. května 1884 (pravděpodobně v Grosvenor Gallery). Na programu byl Bernsheim, Viteli, Beethoven a Schumann.
Po smrti nejmladšího sourozence Aloise v roce 1888 skončilo společné účinkování The Brousil Family. Z turné Berty Brousilové po USA otiskl Brooklyn Daily Eagle 16. května 1890: „Mlle. Brousil is a picturesque little old lady with gray hair, who plays with great clearness of tone and who is almost always sure of pleasing an audience.“ V roce 1896 vyšlo v Musical News: „Mdlle. Bertha Brousil secured a genuine triumph by her renderings of an air by Bach and a mazurka, and to some among the audience who were able to recall her performances as one of the Brousil family many years ago, the delight of the moment was enhanced by the pleasurable memories awakened by her name and appearance.“
William Crawford Honeyman v osmém vydání knihy The Secrests of Violin Playing (Edinburgh 1890) vzpomněl, že „před dvaceti lety“ viděl Bertu Brousilovou hrát a porovnal způsob držení houslí u Berty Brousilové a u Vilemíny Nerudové. Berta Brousilová držela housle jen bradou a klíční kostí, takže měla volnou levou ruku, kdežto Vilemína Nerudová držela housle pomocí ramene.
New-York Daily Tribune z 13. listopadu 1892 inzeroval koncert Berthy Brousil na 8. prosince 1892 ve Steinway Hall. Přestože tehdy žila mnoho let ve Velké Británii, byla představena jako eminent Bohemian violiniste-virtuoso and teacher.
V roce 1908 uspořádal Johann Bonawitz koncert na podporu Berty Brousilové, jež se ocitla ve finančních nesnázích. Musical Standard k tomu napsal: „Health is broken down and Miss Brousil is unable to do more work.“
Stručné oznámení o úmrtí slečny Berty Brousilové přinesly Musical Times z 1. prosince 1919.
Výmluvný doklad hořkého zapomnění bezděky podal pisatel krátkého komentáře k podobizně Berty Brousilové v Českém slově 16. dubna 1925, ale také pisatel obsáhlejšího
příspěvku v Otavanu 24. září 1925. Ani jeden patrně netušil, že houslistka byla již pět let po smrti.
Radek Hasalík
Použité zdroje (řazeno chronologicky):
Záznam o narození Alberty (Vojtěšky) Brousilové. Státní oblastní archiv v Třeboni, rodná matrika 1834-1842, Písek.
https://digi.ceskearchivy.cz/6373/206
Abschiedskoncert des Herrn Fr. Němec am 17. December. Bohemia, 19. December 1851.
https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:3b21c2bd-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63?page=uuid:3b2e6bf0-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63
Bohemia, 20. November 1853.
https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:b6148507-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63?page=uuid:b6228eca-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63
Aus Prag. Neue Zeitschrift für Musik, Leipzig 1. Januar 1854, s. 6.
https://archive.org/details/NeueZeitschriftFuerMusik1854Jg21Bd40/page/n7/mode/2up
Bohemia, 7. März 1854.
https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/view/uuid:cdfece17-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63?page=uuid:ce0ab4fa-39b5-11e5-abf5-90b11c419e63
Příloha k Lumíru č. 17, 2.5.1854, s. 65.
http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Lumir/4.1854/p17/65.png
Příloha k Lumíru č. 19, 9.5.1854, s. 73.
http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Lumir/4.1854/p19/73.png
Signale für die musikalische Welt, Leipzig, Mai 1855, No. 23, s. 179.
https://archive.org/details/SignaleFuerDieMusikalischeWelt13Jg1855/page/n181/mode/2up
Dessau. Neue Zeitschrifz für Musik, Leipzig 6. Juli 1855, s. 21.
https://www.digitale-sammlungen.de/en/view/bsb10527900?page=28,29
Jahrbücher für slavische Literatur, Kunst und Wissenschaft, 1855-1856, Neuer Folge, 3. Band, 1. Heft, s. 38-39.
https://archive.org/details/jahrbcherfrslaw01schmgoog/page/n44/mode/2up
Aus Würzburg. Neue Zeitschrift für Musik, Leipzig 28. März 1856, s. 151.
https://archive.org/details/NeueZeitschriftFuerMusik1856Jg23Bd44/page/n155/mode/2up
Neue Zeitschrift für Musik, Leipzig 1. Juli 1856, s. 5-6.
https://archive.org/details/NeueZeitschriftFuerMusik1856Jg23Bd45/page/n3/mode/2up
P. Scudo: Revue Musicale. Les sociétés et les musiciens de concert (La famille Brousil). Revue des deux mondes, juillet-août 1856, s. 440.
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k86940s/f443.item
Court Circular. The Times, 19 March 1857.
The Brousil Family. The Musical World, London 21 March 1857, s. 177.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849900&view=1up&seq=189
The Brousil Family. The Musical World, London 18 April 1857, s. 241.
https://archive.org/details/sim_musical-world_1857-04-18_35_16/mode/2up
The Brousil Family. The Musical World, London 2 May 1857, s. 273.
https://archive.org/details/sim_musical-world_1857-05-02_35_18/mode/2up
The Family Brousil of Prague 1857.
https://www.rct.uk/collection/2906228/the-family-brousil-of-prague
The Brousil Family. Illustrated London News, 12 March 1859, s. 270 (obr. příloha s. 272).
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=uc1.c0000035915&view=1up&seq=216 a https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=uc1.c0000035915&view=1up&seq=218
Neue Zeitschrift für Musik, Leipzig 6. Mai 1864, s. 161.
https://archive.org/details/NeueZeitschriftFuerMusik1864Jg31Bd60/page/160/mode/2up
R.S.G.: Chatham. The Musical World, 25 May 1867, s. 345.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849991&view=1up&seq=355
B.B.: Mdlle. Teresa Carreño. The Musical World, 10 August 1867, s. 547.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849991&view=1up&seq=557
T.L.: News from Malvern (Thursday 28th November 1867; Brousil Family). Musical World, 14 December 1867, s. 850.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849991&view=1up&seq=860
The Brousil Family. The Musical World, 14 December 1867, s. 854.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849991&view=1up&seq=864
B.B.: St. George´s Hall (6th December 1867; Brousil Family). Musical World, 14 December 1867, s. 855.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043849991&view=1up&seq=865
St. George´s Hall, Langham Place (9th April 1872). Musical Standard, 27 April 1872, s. 233.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043918499&view=1up&seq=275
Monmouth. The Musical World, 5 October 1872, s. 639.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043850049&view=1up&seq=653&skin=2021
Signale für die musikalische Welt, Leipzig 18. October 1872, s. 728.
https://archive.org/details/SignaleFuerDieMusikalischeWelt30Jg1872/page/728/mode/2up
Brief Summary of Country News. Bradford (Miss Bertha Brousil). The Musical Times, 1 November 1874, s. 691.
https://www.jstor.org/stable/3352803?seq=1#metadata_info_tab_contents
George Dubourg, The Violin. London 1878, páté vydání, s. 326, Bertha Brousil, s. 326-327, Madame Norman Neruda.
https://books.google.cz/books?id=lh45AQAAMAAJ&pg=PR1&hl=cs&source=gbs_selected_pages&cad=2#v=onepage&q&f=false
The Brousil School of Music. The Musical Standard, 1 April 1882, s. 199.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044043918002&view=1up&seq=211
The Brousil Musical Matinees (1st March 1883). The Musical Standard, 10 March 1883, s. 146.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=umn.31951001935686b&view=1up&seq=156
The Brousil Chamber Concerts (15th March 1883, Miss Bertha and Mr. Alois Brousil). The Musical Standard, 24 March 1883, s. 182.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n158/mode/2up
The Brousil Matinees (5th April 1883, Miss Bertha Brousil and Mdlle. Wurm, the gifted pupil of Mdme. Schumann; violoncello Mr. J. A. Brousil). The Musical Standard, 14 April 1883, s. 227.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n186/mode/2up
The Brousil Concerts (19th April 1883, Miss Bertha Brousil, Mr. J. A. Brousil, Mdlle. Wurm). The Musical Standard, 28 April 1883, s. 254.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n214/mode/2up
At the matinée of Mdlle. and M. Brousil (10th May 1883 at St. James´s Hall). The Musical Standard, 19 May 1883, s. 314.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n274/mode/2up
Mr. J. B. Bonawitz (9th May 1883 at Blüthner Rooms, Kensington Gardens Square). The Musical Standard, 19 May 1883, s. 314.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n274/mode/2up
Mr. J. B. Bonawitz´s „Historical Recitals“ (Wednesday 7th November 1883 at Blüthner Rooms, Bayswater; with Miss Cecilie Brousil). The Musical Standard, 17 November 1883, s. 305.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n634/mode/2up
A.M.: J. B. Bonawitz´s „Historical“ Pianoforte Recitals (Wednesday 5th December 1883 at Blüthner Rooms, with Miss Cecilie Brousil). The Musical Standard, 15 December 1883, s. 368.
https://archive.org/details/musicalstandard01unkngoog/page/n698/mode/2up
The Brousil Chamber Concerts. The Musical Standard, 7 June 1884, s. 359.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=umn.319510019356879&view=1up&seq=361
A.M.: Mr. Charles Halle´s Concerts. The Musical Standard, 7 June 1884, s. 359.
https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=umn.319510019356879&view=1up&seq=361
William Crawford Honeyman: The Secrets of Violin Playing. Edinburgh 1890, osmé vydání, s. 5-6.
https://archive.org/details/secretsofviolinp00hone/page/4/mode/2up
Miss Bertha Brousil. New-York Daily Tribune, 13 November 1892, s. 11.
https://www.loc.gov/resource/sn83030214/1892-11-13/ed-1/?sp=11&r=0.551,1.266,0.397,0.189,0
Obituary (Mlle. Bertha Brousil). The Musical Times, 1 December 1919, s. 698.
https://www.email.cz/download/k/biUMWSp-spXyKV__9oHO_4basptBHbEQ_gkIs9fmoBlpCZKgrgajp9rJHNPmVShfw-E0688/3701943.pdf
Berta Brousilová. České slovo, 16. dubna 1925, s. 3.
Znamenitá houslistka Berta Brousilová z Písku. Otavan. Měsíčník pro národní, kulturní a hospodářské zájm
//kramerius.cbvk.cz/search/i.jsp?pid=uuid:ce835030-f49a-11e3-908d-001b63bd97ba&q=Berta%20Brousilov%C3%A1#periodical-periodicalvolume-periodicalitem-page_uuid:ce835030-f49a-11e3-908d-001b63bd97ba
Volker Timmermann: Brousil, Bertha. In: Europäische Instrumentalistinnen des 18. und 19. Jahrhunderts, Sophie Drinker Institut. 2010, web sites.
https://www.sophie-drinker-institut.de/brousil-bertha
The Brousil Family. In: Peter Holman: Life After Death. Viola da Gamba in Britain from Purcell to Dolmetsch, The Boydell Press, Woodbridge 2010, s. 294-295.
https://books.google.cz/books?id=RUzBfC_NRAIC&pg=PA295&lpg=PA295&dq=Bertha+Brousil&source=bl&ots=kIti0Da_yN&sig=ACfU3U08T8acf3Is_rCSC5aCmqz7w0--7w&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjzooKB_fftAhXKzIUKHbneCU44ChDoATAHegQICBAC#v=onepage&q=Bertha%20Brousil&f=false
Jiří Sankot: „Český Berlioz“ z chudé chválenické rodiny. Obec Chválenice, web sites.
https://www.chvalenice.cz/obec-107/z-historie-obce-1/kapitoly-z-historie/rodiny-a-osobnosti/cesky-berlioz-z-chude-chvalenicke-rodiny/cesky-berlioz-z-chude-chvalenicke-rodiny-66cs.html
Comments